Fotbalový zápas Rosenborgu BK

V neděli 7. 11. se hrálo poslední kolo norské ligy, která se hraje systémem jaro - podzim. Trondheimský klub Rosenborg BK je v posledních 30 letech zdaleka nejlepší tým Norska. Před nedělním zápasem bylo již 2 kola jasno, že Rosenborg získá svůj 22. norský titul.

Poslední utkání hrál Rosenborg proti 4. týmu tabulky - tým Aalesund. Rozhodli jsme se kolegou z katedry Carlem, že se zajdeme podívat na fotbal a následné oslavy. Z pátku na sobotu začal padat sníh, padal celou sobotu a neděli, takže pořadatelé měli co dělat, aby to stíhali uklidit. Na webovkách Rosenborgu prosili všechny fanoušky o pomoc při odklízení sněhu. Na utkání se však vše stihlo.

Samotný fotbal nebyl nějak skvělý, ale atmosféra v hledišti ano. Bylo přes 18 tisíc fanoušků a zejména kotel neustále zpíval nějaké chorály. Zápas skončil 2:2, když Rosenborg dostal vyrovnávací gól těsně před koncem. Remíza však nikomu nevadila a také to znamenalo, že Rosenborg za celou sezónu neprohrál. Po utkání se předávaly medaile, byla děkovačka a ohňostroj. Hezký, ale velmi studený zážitek :-)
Pod článkem opět fotogalerie.

Stavanger & Preikestolen

Po delší odmlce se ozývám z Norska. Ne že by tu byla celý měsíc nude, a proto jsem nepsal žádný příspěvek, ale zároveň mi nepřišlo nic tak nějak hooooodně důležité :-)
Minulý víkend, resp. prodloužený víkend, jsme se ale s Vaškem (PhD student z FEL ČVUT) a jeho kolegou z norské katedry Dzungem (Vietnam) vypravili na výlet do 4. největšího města Norska - Stavangeru. Jelikož cesta vlakem trvá cca 16 hodin, půjčit auto není zrovna levné a je potřeba naplánovat cestu ohledně všech fjordů a s tím spojených trajektů, padla volba na letadlo. Letenky jsme koupili asi 3 týdenním předstihem, takže zpáteční vyšla na cca 3000 Kč. A hlavně: letí to jen hodinu :-)


Zvětšit mapu

V pátek jsme tedy odlétali směr Stavanger v 6:20 ráno, což znamenalo vstávat v 3:15. Žádná hitparáda. Kolem 7:30 jsme už ale byli ve Stavangeru a zamířili BUSem Flybussen do centra. Tam jsme hned vzali ferry do městečka Tau. Stavanger leží na jihozápadě Norska a po přiblížení mapy lze snadno najít cestu trajektu Stavanger - Tau. Náš páteční cíl byl totiž proslulý Preikestolen. Preikestolen je takové zvláštní skalní uskupení nad fjordem Lysefjord. Lysefjord vůbec zabíhá hodně do pevniny západním směrem a hlavně jeho severní "břeh" je tvořen velmi strmými skálami. Preikestolen je jedna z těchto skal téměř úplně na vrchu, jeho povrch je téměř horizontální a velký možná jako hřiště na basketbal a směrem dolů je více než kolmý - myšleno něco jako převis. Každopádně je to takové poutní místo, které navštíví hlavně v létě mnoho turistů. Lze se na něj dostat nepříliš náročnou cestou od chaty Preikestolenhytta. Od chaty na vrchol to trvá cca 2 hodiny. Bohužel jsme neměli příliš štěstí na počasí - pršelo a nahoře byla docela mlha. O krásných rozhledech známých z internetu, katalogů a průvodců se nám mohlo nechat jen zdát. I tak to byla ale super zážitek, když se člověk plazí po břiše jen aby viděl, co se skrývá dole pod skálou. Je to krásný :-) Fotky jsou k dispozici na Rajčeti.

Vlevo já, vpravo Vašek

Ubytování jsme měli zamluvené v hostelu Preikestolenhytty. Preikestolenhytta je nová dřevěno-skleněný horská chata a pod touto chatou byly ještě 2 menší dřevěné, které sloužily jako hostel. Tam jsme se ubytovali před výstupem na Preikestolen, ale po návratu jsme měli na dveřích cedulku, ať skočíme na recepci. Tam nám řekli, že jsme v té chatě jediní a že nás za stejnou cenu přesunou do nové chaty. Takže pohoda. Btw. cena za noc se snídaní za osobu v hostelu byla 280 NOK. Nutno však podotknout, že ubytování bylo - ve staré, tím spíš v nové chatě - hodně parádní a k snídani bylo k dispozici téměř vše, na co bych si při snídaní vzpomněl. V neomezeném množství :-)
V sobotu jsme se vydali zpátky do Stavangeru a šli se ubytovat do tamějšího, opět hostelu. Tentokrát za 295 NOK. Hostel se ukázal být hotel, který byl součástí stavangerské nemocnice. Ubytování opět 1*. Ubytováni jsme šli zpět do centra s cílem poptat se v info centru a vidět nějaké muzeum. Bohužel už bylo pozdnější odpoledne a všude začínalo být zavřeno. Takže jsme se omezili na objevování centra města a staré městské části, kde je spoustu dřevěných domků s bílou fasádou. Stavanger mi připadal takový více evropštější, více výškových budov, ale nic přehnaného. Centrum města je hned u zátoky místního fjordu, a tak se Stavanger zdá takový propojenější s mořem více než Trondheim. Přeci jen v Trondheimu je centrum odděleno od moře silnicemi a železniční tratí. Centrum jsme opouštěli s 0,4 l místního piva Tou za NOK 64 v žaludku... :-/

Druhý stavangerský den byla neděle 31. 10. Byli jsme se podívat v místním chrámu a protože Dzung nikdy neviděl křesťanskou bohoslužbu, tak jsme vyčkali 11. hodiny a jedné takové se zúčastnili. Naštěstí byl hostem biskup z JAR, takže vše probíhalo v angličtině, překládáno do norštiny. Takže fajn. Ve 12:00 jsme se pak nalodili na výletní loď a podnikli ještě jednu cestu k Preikestolenu. Tentokrát zespoda, po vodě. Okolí Stavangeru je docela členité, je tam hodně ostrůvků. Všechno moc pěkné. Nejhezčí je však stejně již zmínění Lysefjord a majestátné hory kolem. Kromě Preikestolenu jsme ještě viděli pěkný vodopád a také postavičku připíchnutou na jednu ze skal. Prý nějaký stavangerský podvodník, který takto špatně skončil B-) Další legenda se váže také k Preikestolenu. Až si sedm místních bratrů vezme sedm místních sester, Preikestolen se zřítí do fjordu. Tak uvidíme... :-)

Centrum Stavangeru, na levém břehu se hraje
beachová světovka

Po výletu lodí následovala návštěva Oljemuseum - muzea těžby ropy. Relativně nové (otevřeno 1999) bylo moc pěkné. Spousta faktů, starých strojů, promítání krátkých filmů (také v angličtině) a další interaktivní vylomeniny. Zkrátka zajímavé muzeum. Zásoba ropy je v Norsku do roku 2050. Z každého prodané litru (či barelu) jde určitá částka do norského fondu pro horší časy. Jestli si správně pamatuji, tak je tam nyní kolem 3 miliard norských korun. Nicméně je to prý asi jako 3 roční státní norské rozpočty. Ve Stavangeru se také hraje každoročně Grand Slam Světové série v beachvolejbalu a v roce 2009 tam bylo mistrovství světa. Chtěl jsem vědět, kde to přesně je. Není to složité, je to právě ve zmíněné zátoce Skagenkaien v centru města. Kurty prostě vyrostou uměle přímo na molu těsně kolem zátoky / fjordu. Musí to být moc pěkný turnaj.

Pondělí už bylo pouze ve znamení poslední obhlídky Stavangeru a pak "hurá" na letiště. Hodinový let s Norwegian proběhl v pohodě a byli jsme zpět. Plni vzpomínek a zážitků... :-)

Další větší výlet v plánu není, neboť 2 víkendy jsou teď ve znamení volejbalu, začínají X-mas párty (Julebord) a také tady sněží a začíná být zima. Takže možná příští zážitky budou s lyžemi... :-)

Jako vždy na konci článku přikládám fotogalerii, kterou lze rozkliknout a prohlédnout pár komentovaných fotek.

Lofoty

Pátek 24. 9. v 12:15 začíná v posluchárně S6 zápis na 4denní výlet na Lofoty. Výlet pořádá místní ESN. Bez zkušeností, jak takové zápisy probíhají přicházím k posluchárně s hodinovým předstihem a v tu chvíli vidím, že je zle. Spousta lidí již zde sedí, stojí, leží a dostává se ke mně papír - pořadník. Volných míst je 51, já se zapisuju jako 56. Po hodině čekání se rozjíždí zápis, každý odevzdává za výlet v hotovosti 2600 NOK a já nakonec zůstávám 53. v pořadí. Takže 2 místa pod čarou na waiting listu. S výletem jsem se v duchu již rozloučil, když v pondělí 27. přichází email, že je volné místo a že ve středu 29. vpodvečer mohu také vyrazit směr za polární kruh. Zaplaťpánbůh :-)

Na Lofoty, které se nachází téměř na severu Norska (mapka) a jsou vlastně skupinou ostrovů při západním pobřeží Norska, vyrážíme ve středu kolem páté hodiny odpolední a čeká nás cesta trvající 20 hodin. "Frčíme" po norské dálnici E6, která je českým dalnicím na míle vzdálena - drtivou většiny cesty má jeden pruh pro jeden směr a jeden pro opačný směr. Silnice je směrově nerozdělená a jen občas ve stoupání přibude jeden další pruh. Nejvyšší povelená rychlost je 90 km/h a to taky jen někde. Takže spíš 80 nebo 70 km/h. To pak cesta moc neubíhá. Cestou na Lofoty využíváme jeden trajekt, cesta trajektem trvá asi hodinu.

Po poledni jsme dorazili k vesnici Borg, kde je vikingské muzeum. Čekala nás projížďka, kterou jsme museli sami odveslovat, na replice vikingské lodi. Po prohlídce muzeu, přišla na řadu vikingská hostina s polévkou. Více podrobností k celému výletu je popsáno na fotkách, které jsou v galerii na Rajčeti. Viz odkaz také dole v článku. Po vikingské zastávce bylo už jen asi hodinu cesty k našemu dočasnému domovu ve vesnici Hamnøy. Ubytováni jsme byli v chatičkách, které se nazývají "rorbuer". Jednou částí stojí na pevnině, druhou na dřevěných kůlech ve vodě.

Chatičky rorbuer

Vikingská loď

Páteční program byl ve znamení půldenního cyklovýletu do městečka s nejkratším norským názvem: Å. Město má opravdu pěkný název, a proto každoročně zmizí asi 5 tabulí s názvem této obce :-) Odpoledne jsme podnikli výstup na jednu z hor, kterých je tady nespočet a po asi hodinu a půl dlouhém, docela strmém výšlapu jsme byli nahoře. Výhled byl opravdu famózní. Video z vrcholku hory je také pod tímto odstavcem.

Na sobotu byl naplánován opět výšlap na jednu z hor. Nejdříve bylo ale nutno použít loď, abychom do doplavili k jinému koutu Lofot a posléze jsme už kráčeli vzhůru do nebes. Výšlap (aspoň pro mě docela náročnější), ale opět ten rozhled zeshora byl fantastický. Cestou zpátky jsme sešli k opravdu velké a krásné pláži, kde by se hrál beachvolejbal jedna radost. Jemný, téměř bílý písek, paráda :-) Nemohli jsme odolat a vyzkoušeli jsme také teplotu moře. Prý byla něco okolo 6 stupňů a pro mě to bylo opravu tak skočit tam, skočit ještě jednu šipku a pryč z vody. Voda byla velmi velmi velmi velmi osvěžující :-)

Na večer nám pak ESN staff připravil výbornou lofotskou, rybí polévku a pak zapečeného lososa. K tomu bramborový salát, chleba, bramborový salát atd. Výborné. A k tomu každý 3 pivka, které se vyrábí v samotném Trondheimu. Nutno podotknout, že se o pivu mají od ČR co učit :-) Ale darovanému koni na zuby nekoukej - nebylo to úplně hrozné :-) Celý večer nás provázely různé popěvky skupinek z Itálie a Španělska. Těžko říct, o čem písničky byly, ale dobrá naláda těmto národům nechybí :-) Jsem ale na Italy a Španěly zvědavý v prosinci a lednu, pač na Lofotách bylo asi 10 - 12 stupňů a chodili tam nabalení, jak kdyby mrzlo. Uvidíme, co si na sebe vezmou v mínusových teplotách :-)) Večer zakončila diskotéka, která byla hodně hodně dlouhá :-)

Neděle už moc zajímavého nepřinesla, pač se dopoledne spalo a ve 14:00 jelo domů. Cesta domů byla o něco kratší a to i díky tomu, že jsme jeli trošku jinou cestou a na trajektu jsme strávili 4 hodiny. To bylo mnohem pohodlnější než sezení v BUSu. Trajekt se plavil z přístavu Moskenes do většího města Bodø. Tam na nás čekala večeře v patře pizzerie, které bylo rezervováno jen pro nás. Takže několik druhů obrovských pizz, které byly velmi dobré. Dokonce samotní Italové je chválili :-) Jediné, co Italy provokovalo byl fakt, že kromě pizz přinesli také nádobky s bílým krémem, který jsou Norové zvyklí patlat na pizzu. To Italové nemohli pochopit a drželi se svého tradičního stylu servírování pizzy. Stejně jako já :-) Kolem půlnoci jsme ještě udělali krátkou přestávku v místě, kde prochází polární kruh a je zde také observatoř.

Kolem deváté ráno jsme přijeli do zamračeného a větrného Trondheimu a výlet byl u konce. Škoda, byl "very najs" :-). Dole v fotogalerii jsou fotky z výletu. Je jich hodně, protože jsem nevěděl, které vyřadit a které ne. Každá fotka má nějaký více či méně hodnotný komentář. Enjoy! :-)

Sportuji, sportuješ, sportujeme

Tento článek bych věnoval fenoménu, který je mi hodně blízký a to je sport. Sice se tu neoddávám tak exotickým sportům jako kolega Vujo v Asii (viz jeho blog a článek o Canoe Polo), ale i staré dobré evropské sporty jsou k nezahození.

Nespočet kol před fakultou

Norové sportují myslím rádi a hodně. Za sport jako takový se nedá považovat cyklistika ve smyslu dojíždění na kole po městě do školy, do práce, za kamarády, na jiný sport, prostě kamkoli. Ale frčí tu hodně. Trondheim je protkaný cyklostezkami, které jsou buď opravdu vyhrazeny jen pěším a cyklistům nebo trasy vedou odlehlými uličkami, kde se sotva vyskytne nějaké auto anebo v nejzazší variantě je cyklistům vyhrazen kraj vozovky (něco jako v Praze pruh s šipkami a piktogramem cyklisty). Motoristé jsou k cyklistům velice ohleduplní a klidně jedou za cyklistou pohodlně několik desítek metrů, když si nejsou jisti, že by jej bezpečně předjeli. I já jsem nakonec pořídil bicykl. Za 700 NOK starší horské kolo značky Scott. Koupě proběhla od místního, ne příliš důvěryhodného teenagera. Ale co, jezdí dobře :-)

Moje norské kolo

Když tedy pominu cyklistiku výše popsanou, tak jako nejoblíbenější sporty jsou zřejmě fotbal a běh na lyžích. Fotbalových klubů v Trondheimu, týmů na univerzitě NTNU a dalších fotbalistů je tu opravdu hodně. Jedním dechem s fotbalisty bych ale měl také zmínit fotbalistky. Ženský fotbal je tu také populární a skoro bych řekl, že je tu fotbal stejně oblíbený u mužů jak u žen. Viděl jsem asi 15 minut jakéhosi zápasu v ženském fotbalu a rozhodně to nebyl špatný sport. Snad by se na něj dalo dívat i déle, ale já jsem to nevydržel. Dámy prominou, ale ženský fotbal nemám vůbec rád. Představa, jak fotbalistka skluzem zajede pro balon, vstane, odplivne si a běží dál, načež při tom párkrát zakleje, není úplně podle mých představ ženského sportu. Ale buď, jak buď...

Běh na lyžích jsem tu ještě naživo neviděl, protože zatím chybí sníh (první by se měl dostavit v říjnu a v plné parádě pak v listopadu). Ale když se člověk vydá do kopců kolem Trondheimu je zde hodně parkovišť, od kterých vedou různé stezky, které protínají místní lesy. Často jsou tyto stezky osvětlené lampami, aby bylo v zimě možné běžkovat více jak 2 hodiny, kdy tady mám být jakž takž nějaké světlo. V celém Trondheimu také přibývá nedočkavců, kteří již trénují na kolečkových lyžích. Vím, že se dají potkat i v ČR, ale tady je to přeci jen v daleko daleko větší míře. Tak uvidíme za 2 měsíce, jestli vypukne zimní běžecká mánie, ale vše tomu nasvědčuje.

V závěsu za těmito top 2 sporty bych viděl ještě házenou, skoky na lyžích, sjezdové lyžování a možná i ten volejbal :-) Představu si lze udělat i z nabídky univerzitního sportovního klubu NTNUI (je to v norštině, ale Google Translate to zvládne :-D ) V telocvičně paralelně s volejbalem probíhá i trénink skokanů na lyžích. Je zajímavé a zábavné to vidět. Kluci, všichni velmi hubení, skáčou přes překážky, balancují na různých polovyfouklých míčích, s trenérem nacvičují "zvedačky" alá Hříšný tanec a tak stále dokola. Udělal bych nějaké fotky, ale je to trošku trapné :-)

Co se týče mých aktivit, tak tento týden mě zvali do jednoho z volejbalových týmů NTNU s označení H2B. Kvalitativně někde uprostřed, ale jelikož jsou šestky pro mě téměř nepopsaný list, tak je to až až a těším se na další tréninky. Měl bych tady hrát smečaře. První úkol od trenéra: zlepšit příjem. Přeci jen beachové nizoučké příjmy před sebe nejsou ty pravé ořechové (šestkové). Se svým buddym pak chodím jednou týdně na florbal. Slovo florbal v norštině neexistuje. Florbal se tu hraje pod názvem innenbandy.

Poslední zmínku bych měl pro milovníky sauny. V každé šatně sportovních center Gloshaugen i Dragvoll je k dispozici sauna zdarma. Milovníci saunění by si tak jistě přišli na své :-)

Tím jsem asi vyčerpal dnešní sportovní okénko. Takže sportu zdar!

Výlet do Åsenu

Sobota byla věnována výletu do městečka Åsen. Je to asi 50 km severovýchodně od Trondheimu a kolem městečka je spousta jezer. Na místo jsem dopravil vlakem, jehož cesta vedla těsně kolem pobřeží fjordu. To byl také jeden z důvodů, proč jsem jel zrovna do Åsenu. Chtěl jsem vidět zblízka fjord. Trondheimsfjorden nevypadá sice tak krásně jako jiné fjordy z turistických průvodců, kdy se nad vodou tyčí svislá vysoká skála, ale i tak to byl pěkný pohled.

V Åsenu jsem měl v plánu udělat kolečko kolem místního, celkem velkého jezera Hamartvatnet. Pěkná cesta však skončila někde napůl cesty u jisté farmy a kolem už jen lesy. Žádná lesní pěšina vidět nebyla, tak jsem se vrátil tou samou cestou zpět. I tak putování zabralo 4 hodiny a na okolní lesy, skály a vodu byla moc pěkná podívaná.