Sportuji, sportuješ, sportujeme

Tento článek bych věnoval fenoménu, který je mi hodně blízký a to je sport. Sice se tu neoddávám tak exotickým sportům jako kolega Vujo v Asii (viz jeho blog a článek o Canoe Polo), ale i staré dobré evropské sporty jsou k nezahození.

Nespočet kol před fakultou

Norové sportují myslím rádi a hodně. Za sport jako takový se nedá považovat cyklistika ve smyslu dojíždění na kole po městě do školy, do práce, za kamarády, na jiný sport, prostě kamkoli. Ale frčí tu hodně. Trondheim je protkaný cyklostezkami, které jsou buď opravdu vyhrazeny jen pěším a cyklistům nebo trasy vedou odlehlými uličkami, kde se sotva vyskytne nějaké auto anebo v nejzazší variantě je cyklistům vyhrazen kraj vozovky (něco jako v Praze pruh s šipkami a piktogramem cyklisty). Motoristé jsou k cyklistům velice ohleduplní a klidně jedou za cyklistou pohodlně několik desítek metrů, když si nejsou jisti, že by jej bezpečně předjeli. I já jsem nakonec pořídil bicykl. Za 700 NOK starší horské kolo značky Scott. Koupě proběhla od místního, ne příliš důvěryhodného teenagera. Ale co, jezdí dobře :-)

Moje norské kolo

Když tedy pominu cyklistiku výše popsanou, tak jako nejoblíbenější sporty jsou zřejmě fotbal a běh na lyžích. Fotbalových klubů v Trondheimu, týmů na univerzitě NTNU a dalších fotbalistů je tu opravdu hodně. Jedním dechem s fotbalisty bych ale měl také zmínit fotbalistky. Ženský fotbal je tu také populární a skoro bych řekl, že je tu fotbal stejně oblíbený u mužů jak u žen. Viděl jsem asi 15 minut jakéhosi zápasu v ženském fotbalu a rozhodně to nebyl špatný sport. Snad by se na něj dalo dívat i déle, ale já jsem to nevydržel. Dámy prominou, ale ženský fotbal nemám vůbec rád. Představa, jak fotbalistka skluzem zajede pro balon, vstane, odplivne si a běží dál, načež při tom párkrát zakleje, není úplně podle mých představ ženského sportu. Ale buď, jak buď...

Běh na lyžích jsem tu ještě naživo neviděl, protože zatím chybí sníh (první by se měl dostavit v říjnu a v plné parádě pak v listopadu). Ale když se člověk vydá do kopců kolem Trondheimu je zde hodně parkovišť, od kterých vedou různé stezky, které protínají místní lesy. Často jsou tyto stezky osvětlené lampami, aby bylo v zimě možné běžkovat více jak 2 hodiny, kdy tady mám být jakž takž nějaké světlo. V celém Trondheimu také přibývá nedočkavců, kteří již trénují na kolečkových lyžích. Vím, že se dají potkat i v ČR, ale tady je to přeci jen v daleko daleko větší míře. Tak uvidíme za 2 měsíce, jestli vypukne zimní běžecká mánie, ale vše tomu nasvědčuje.

V závěsu za těmito top 2 sporty bych viděl ještě házenou, skoky na lyžích, sjezdové lyžování a možná i ten volejbal :-) Představu si lze udělat i z nabídky univerzitního sportovního klubu NTNUI (je to v norštině, ale Google Translate to zvládne :-D ) V telocvičně paralelně s volejbalem probíhá i trénink skokanů na lyžích. Je zajímavé a zábavné to vidět. Kluci, všichni velmi hubení, skáčou přes překážky, balancují na různých polovyfouklých míčích, s trenérem nacvičují "zvedačky" alá Hříšný tanec a tak stále dokola. Udělal bych nějaké fotky, ale je to trošku trapné :-)

Co se týče mých aktivit, tak tento týden mě zvali do jednoho z volejbalových týmů NTNU s označení H2B. Kvalitativně někde uprostřed, ale jelikož jsou šestky pro mě téměř nepopsaný list, tak je to až až a těším se na další tréninky. Měl bych tady hrát smečaře. První úkol od trenéra: zlepšit příjem. Přeci jen beachové nizoučké příjmy před sebe nejsou ty pravé ořechové (šestkové). Se svým buddym pak chodím jednou týdně na florbal. Slovo florbal v norštině neexistuje. Florbal se tu hraje pod názvem innenbandy.

Poslední zmínku bych měl pro milovníky sauny. V každé šatně sportovních center Gloshaugen i Dragvoll je k dispozici sauna zdarma. Milovníci saunění by si tak jistě přišli na své :-)

Tím jsem asi vyčerpal dnešní sportovní okénko. Takže sportu zdar!