Fotbalový zápas Rosenborgu BK

V neděli 7. 11. se hrálo poslední kolo norské ligy, která se hraje systémem jaro - podzim. Trondheimský klub Rosenborg BK je v posledních 30 letech zdaleka nejlepší tým Norska. Před nedělním zápasem bylo již 2 kola jasno, že Rosenborg získá svůj 22. norský titul.

Poslední utkání hrál Rosenborg proti 4. týmu tabulky - tým Aalesund. Rozhodli jsme se kolegou z katedry Carlem, že se zajdeme podívat na fotbal a následné oslavy. Z pátku na sobotu začal padat sníh, padal celou sobotu a neděli, takže pořadatelé měli co dělat, aby to stíhali uklidit. Na webovkách Rosenborgu prosili všechny fanoušky o pomoc při odklízení sněhu. Na utkání se však vše stihlo.

Samotný fotbal nebyl nějak skvělý, ale atmosféra v hledišti ano. Bylo přes 18 tisíc fanoušků a zejména kotel neustále zpíval nějaké chorály. Zápas skončil 2:2, když Rosenborg dostal vyrovnávací gól těsně před koncem. Remíza však nikomu nevadila a také to znamenalo, že Rosenborg za celou sezónu neprohrál. Po utkání se předávaly medaile, byla děkovačka a ohňostroj. Hezký, ale velmi studený zážitek :-)
Pod článkem opět fotogalerie.

Stavanger & Preikestolen

Po delší odmlce se ozývám z Norska. Ne že by tu byla celý měsíc nude, a proto jsem nepsal žádný příspěvek, ale zároveň mi nepřišlo nic tak nějak hooooodně důležité :-)
Minulý víkend, resp. prodloužený víkend, jsme se ale s Vaškem (PhD student z FEL ČVUT) a jeho kolegou z norské katedry Dzungem (Vietnam) vypravili na výlet do 4. největšího města Norska - Stavangeru. Jelikož cesta vlakem trvá cca 16 hodin, půjčit auto není zrovna levné a je potřeba naplánovat cestu ohledně všech fjordů a s tím spojených trajektů, padla volba na letadlo. Letenky jsme koupili asi 3 týdenním předstihem, takže zpáteční vyšla na cca 3000 Kč. A hlavně: letí to jen hodinu :-)


Zvětšit mapu

V pátek jsme tedy odlétali směr Stavanger v 6:20 ráno, což znamenalo vstávat v 3:15. Žádná hitparáda. Kolem 7:30 jsme už ale byli ve Stavangeru a zamířili BUSem Flybussen do centra. Tam jsme hned vzali ferry do městečka Tau. Stavanger leží na jihozápadě Norska a po přiblížení mapy lze snadno najít cestu trajektu Stavanger - Tau. Náš páteční cíl byl totiž proslulý Preikestolen. Preikestolen je takové zvláštní skalní uskupení nad fjordem Lysefjord. Lysefjord vůbec zabíhá hodně do pevniny západním směrem a hlavně jeho severní "břeh" je tvořen velmi strmými skálami. Preikestolen je jedna z těchto skal téměř úplně na vrchu, jeho povrch je téměř horizontální a velký možná jako hřiště na basketbal a směrem dolů je více než kolmý - myšleno něco jako převis. Každopádně je to takové poutní místo, které navštíví hlavně v létě mnoho turistů. Lze se na něj dostat nepříliš náročnou cestou od chaty Preikestolenhytta. Od chaty na vrchol to trvá cca 2 hodiny. Bohužel jsme neměli příliš štěstí na počasí - pršelo a nahoře byla docela mlha. O krásných rozhledech známých z internetu, katalogů a průvodců se nám mohlo nechat jen zdát. I tak to byla ale super zážitek, když se člověk plazí po břiše jen aby viděl, co se skrývá dole pod skálou. Je to krásný :-) Fotky jsou k dispozici na Rajčeti.

Vlevo já, vpravo Vašek

Ubytování jsme měli zamluvené v hostelu Preikestolenhytty. Preikestolenhytta je nová dřevěno-skleněný horská chata a pod touto chatou byly ještě 2 menší dřevěné, které sloužily jako hostel. Tam jsme se ubytovali před výstupem na Preikestolen, ale po návratu jsme měli na dveřích cedulku, ať skočíme na recepci. Tam nám řekli, že jsme v té chatě jediní a že nás za stejnou cenu přesunou do nové chaty. Takže pohoda. Btw. cena za noc se snídaní za osobu v hostelu byla 280 NOK. Nutno však podotknout, že ubytování bylo - ve staré, tím spíš v nové chatě - hodně parádní a k snídani bylo k dispozici téměř vše, na co bych si při snídaní vzpomněl. V neomezeném množství :-)
V sobotu jsme se vydali zpátky do Stavangeru a šli se ubytovat do tamějšího, opět hostelu. Tentokrát za 295 NOK. Hostel se ukázal být hotel, který byl součástí stavangerské nemocnice. Ubytování opět 1*. Ubytováni jsme šli zpět do centra s cílem poptat se v info centru a vidět nějaké muzeum. Bohužel už bylo pozdnější odpoledne a všude začínalo být zavřeno. Takže jsme se omezili na objevování centra města a staré městské části, kde je spoustu dřevěných domků s bílou fasádou. Stavanger mi připadal takový více evropštější, více výškových budov, ale nic přehnaného. Centrum města je hned u zátoky místního fjordu, a tak se Stavanger zdá takový propojenější s mořem více než Trondheim. Přeci jen v Trondheimu je centrum odděleno od moře silnicemi a železniční tratí. Centrum jsme opouštěli s 0,4 l místního piva Tou za NOK 64 v žaludku... :-/

Druhý stavangerský den byla neděle 31. 10. Byli jsme se podívat v místním chrámu a protože Dzung nikdy neviděl křesťanskou bohoslužbu, tak jsme vyčkali 11. hodiny a jedné takové se zúčastnili. Naštěstí byl hostem biskup z JAR, takže vše probíhalo v angličtině, překládáno do norštiny. Takže fajn. Ve 12:00 jsme se pak nalodili na výletní loď a podnikli ještě jednu cestu k Preikestolenu. Tentokrát zespoda, po vodě. Okolí Stavangeru je docela členité, je tam hodně ostrůvků. Všechno moc pěkné. Nejhezčí je však stejně již zmínění Lysefjord a majestátné hory kolem. Kromě Preikestolenu jsme ještě viděli pěkný vodopád a také postavičku připíchnutou na jednu ze skal. Prý nějaký stavangerský podvodník, který takto špatně skončil B-) Další legenda se váže také k Preikestolenu. Až si sedm místních bratrů vezme sedm místních sester, Preikestolen se zřítí do fjordu. Tak uvidíme... :-)

Centrum Stavangeru, na levém břehu se hraje
beachová světovka

Po výletu lodí následovala návštěva Oljemuseum - muzea těžby ropy. Relativně nové (otevřeno 1999) bylo moc pěkné. Spousta faktů, starých strojů, promítání krátkých filmů (také v angličtině) a další interaktivní vylomeniny. Zkrátka zajímavé muzeum. Zásoba ropy je v Norsku do roku 2050. Z každého prodané litru (či barelu) jde určitá částka do norského fondu pro horší časy. Jestli si správně pamatuji, tak je tam nyní kolem 3 miliard norských korun. Nicméně je to prý asi jako 3 roční státní norské rozpočty. Ve Stavangeru se také hraje každoročně Grand Slam Světové série v beachvolejbalu a v roce 2009 tam bylo mistrovství světa. Chtěl jsem vědět, kde to přesně je. Není to složité, je to právě ve zmíněné zátoce Skagenkaien v centru města. Kurty prostě vyrostou uměle přímo na molu těsně kolem zátoky / fjordu. Musí to být moc pěkný turnaj.

Pondělí už bylo pouze ve znamení poslední obhlídky Stavangeru a pak "hurá" na letiště. Hodinový let s Norwegian proběhl v pohodě a byli jsme zpět. Plni vzpomínek a zážitků... :-)

Další větší výlet v plánu není, neboť 2 víkendy jsou teď ve znamení volejbalu, začínají X-mas párty (Julebord) a také tady sněží a začíná být zima. Takže možná příští zážitky budou s lyžemi... :-)

Jako vždy na konci článku přikládám fotogalerii, kterou lze rozkliknout a prohlédnout pár komentovaných fotek.

Lofoty

Pátek 24. 9. v 12:15 začíná v posluchárně S6 zápis na 4denní výlet na Lofoty. Výlet pořádá místní ESN. Bez zkušeností, jak takové zápisy probíhají přicházím k posluchárně s hodinovým předstihem a v tu chvíli vidím, že je zle. Spousta lidí již zde sedí, stojí, leží a dostává se ke mně papír - pořadník. Volných míst je 51, já se zapisuju jako 56. Po hodině čekání se rozjíždí zápis, každý odevzdává za výlet v hotovosti 2600 NOK a já nakonec zůstávám 53. v pořadí. Takže 2 místa pod čarou na waiting listu. S výletem jsem se v duchu již rozloučil, když v pondělí 27. přichází email, že je volné místo a že ve středu 29. vpodvečer mohu také vyrazit směr za polární kruh. Zaplaťpánbůh :-)

Na Lofoty, které se nachází téměř na severu Norska (mapka) a jsou vlastně skupinou ostrovů při západním pobřeží Norska, vyrážíme ve středu kolem páté hodiny odpolední a čeká nás cesta trvající 20 hodin. "Frčíme" po norské dálnici E6, která je českým dalnicím na míle vzdálena - drtivou většiny cesty má jeden pruh pro jeden směr a jeden pro opačný směr. Silnice je směrově nerozdělená a jen občas ve stoupání přibude jeden další pruh. Nejvyšší povelená rychlost je 90 km/h a to taky jen někde. Takže spíš 80 nebo 70 km/h. To pak cesta moc neubíhá. Cestou na Lofoty využíváme jeden trajekt, cesta trajektem trvá asi hodinu.

Po poledni jsme dorazili k vesnici Borg, kde je vikingské muzeum. Čekala nás projížďka, kterou jsme museli sami odveslovat, na replice vikingské lodi. Po prohlídce muzeu, přišla na řadu vikingská hostina s polévkou. Více podrobností k celému výletu je popsáno na fotkách, které jsou v galerii na Rajčeti. Viz odkaz také dole v článku. Po vikingské zastávce bylo už jen asi hodinu cesty k našemu dočasnému domovu ve vesnici Hamnøy. Ubytováni jsme byli v chatičkách, které se nazývají "rorbuer". Jednou částí stojí na pevnině, druhou na dřevěných kůlech ve vodě.

Chatičky rorbuer

Vikingská loď

Páteční program byl ve znamení půldenního cyklovýletu do městečka s nejkratším norským názvem: Å. Město má opravdu pěkný název, a proto každoročně zmizí asi 5 tabulí s názvem této obce :-) Odpoledne jsme podnikli výstup na jednu z hor, kterých je tady nespočet a po asi hodinu a půl dlouhém, docela strmém výšlapu jsme byli nahoře. Výhled byl opravdu famózní. Video z vrcholku hory je také pod tímto odstavcem.

Na sobotu byl naplánován opět výšlap na jednu z hor. Nejdříve bylo ale nutno použít loď, abychom do doplavili k jinému koutu Lofot a posléze jsme už kráčeli vzhůru do nebes. Výšlap (aspoň pro mě docela náročnější), ale opět ten rozhled zeshora byl fantastický. Cestou zpátky jsme sešli k opravdu velké a krásné pláži, kde by se hrál beachvolejbal jedna radost. Jemný, téměř bílý písek, paráda :-) Nemohli jsme odolat a vyzkoušeli jsme také teplotu moře. Prý byla něco okolo 6 stupňů a pro mě to bylo opravu tak skočit tam, skočit ještě jednu šipku a pryč z vody. Voda byla velmi velmi velmi velmi osvěžující :-)

Na večer nám pak ESN staff připravil výbornou lofotskou, rybí polévku a pak zapečeného lososa. K tomu bramborový salát, chleba, bramborový salát atd. Výborné. A k tomu každý 3 pivka, které se vyrábí v samotném Trondheimu. Nutno podotknout, že se o pivu mají od ČR co učit :-) Ale darovanému koni na zuby nekoukej - nebylo to úplně hrozné :-) Celý večer nás provázely různé popěvky skupinek z Itálie a Španělska. Těžko říct, o čem písničky byly, ale dobrá naláda těmto národům nechybí :-) Jsem ale na Italy a Španěly zvědavý v prosinci a lednu, pač na Lofotách bylo asi 10 - 12 stupňů a chodili tam nabalení, jak kdyby mrzlo. Uvidíme, co si na sebe vezmou v mínusových teplotách :-)) Večer zakončila diskotéka, která byla hodně hodně dlouhá :-)

Neděle už moc zajímavého nepřinesla, pač se dopoledne spalo a ve 14:00 jelo domů. Cesta domů byla o něco kratší a to i díky tomu, že jsme jeli trošku jinou cestou a na trajektu jsme strávili 4 hodiny. To bylo mnohem pohodlnější než sezení v BUSu. Trajekt se plavil z přístavu Moskenes do většího města Bodø. Tam na nás čekala večeře v patře pizzerie, které bylo rezervováno jen pro nás. Takže několik druhů obrovských pizz, které byly velmi dobré. Dokonce samotní Italové je chválili :-) Jediné, co Italy provokovalo byl fakt, že kromě pizz přinesli také nádobky s bílým krémem, který jsou Norové zvyklí patlat na pizzu. To Italové nemohli pochopit a drželi se svého tradičního stylu servírování pizzy. Stejně jako já :-) Kolem půlnoci jsme ještě udělali krátkou přestávku v místě, kde prochází polární kruh a je zde také observatoř.

Kolem deváté ráno jsme přijeli do zamračeného a větrného Trondheimu a výlet byl u konce. Škoda, byl "very najs" :-). Dole v fotogalerii jsou fotky z výletu. Je jich hodně, protože jsem nevěděl, které vyřadit a které ne. Každá fotka má nějaký více či méně hodnotný komentář. Enjoy! :-)

Sportuji, sportuješ, sportujeme

Tento článek bych věnoval fenoménu, který je mi hodně blízký a to je sport. Sice se tu neoddávám tak exotickým sportům jako kolega Vujo v Asii (viz jeho blog a článek o Canoe Polo), ale i staré dobré evropské sporty jsou k nezahození.

Nespočet kol před fakultou

Norové sportují myslím rádi a hodně. Za sport jako takový se nedá považovat cyklistika ve smyslu dojíždění na kole po městě do školy, do práce, za kamarády, na jiný sport, prostě kamkoli. Ale frčí tu hodně. Trondheim je protkaný cyklostezkami, které jsou buď opravdu vyhrazeny jen pěším a cyklistům nebo trasy vedou odlehlými uličkami, kde se sotva vyskytne nějaké auto anebo v nejzazší variantě je cyklistům vyhrazen kraj vozovky (něco jako v Praze pruh s šipkami a piktogramem cyklisty). Motoristé jsou k cyklistům velice ohleduplní a klidně jedou za cyklistou pohodlně několik desítek metrů, když si nejsou jisti, že by jej bezpečně předjeli. I já jsem nakonec pořídil bicykl. Za 700 NOK starší horské kolo značky Scott. Koupě proběhla od místního, ne příliš důvěryhodného teenagera. Ale co, jezdí dobře :-)

Moje norské kolo

Když tedy pominu cyklistiku výše popsanou, tak jako nejoblíbenější sporty jsou zřejmě fotbal a běh na lyžích. Fotbalových klubů v Trondheimu, týmů na univerzitě NTNU a dalších fotbalistů je tu opravdu hodně. Jedním dechem s fotbalisty bych ale měl také zmínit fotbalistky. Ženský fotbal je tu také populární a skoro bych řekl, že je tu fotbal stejně oblíbený u mužů jak u žen. Viděl jsem asi 15 minut jakéhosi zápasu v ženském fotbalu a rozhodně to nebyl špatný sport. Snad by se na něj dalo dívat i déle, ale já jsem to nevydržel. Dámy prominou, ale ženský fotbal nemám vůbec rád. Představa, jak fotbalistka skluzem zajede pro balon, vstane, odplivne si a běží dál, načež při tom párkrát zakleje, není úplně podle mých představ ženského sportu. Ale buď, jak buď...

Běh na lyžích jsem tu ještě naživo neviděl, protože zatím chybí sníh (první by se měl dostavit v říjnu a v plné parádě pak v listopadu). Ale když se člověk vydá do kopců kolem Trondheimu je zde hodně parkovišť, od kterých vedou různé stezky, které protínají místní lesy. Často jsou tyto stezky osvětlené lampami, aby bylo v zimě možné běžkovat více jak 2 hodiny, kdy tady mám být jakž takž nějaké světlo. V celém Trondheimu také přibývá nedočkavců, kteří již trénují na kolečkových lyžích. Vím, že se dají potkat i v ČR, ale tady je to přeci jen v daleko daleko větší míře. Tak uvidíme za 2 měsíce, jestli vypukne zimní běžecká mánie, ale vše tomu nasvědčuje.

V závěsu za těmito top 2 sporty bych viděl ještě házenou, skoky na lyžích, sjezdové lyžování a možná i ten volejbal :-) Představu si lze udělat i z nabídky univerzitního sportovního klubu NTNUI (je to v norštině, ale Google Translate to zvládne :-D ) V telocvičně paralelně s volejbalem probíhá i trénink skokanů na lyžích. Je zajímavé a zábavné to vidět. Kluci, všichni velmi hubení, skáčou přes překážky, balancují na různých polovyfouklých míčích, s trenérem nacvičují "zvedačky" alá Hříšný tanec a tak stále dokola. Udělal bych nějaké fotky, ale je to trošku trapné :-)

Co se týče mých aktivit, tak tento týden mě zvali do jednoho z volejbalových týmů NTNU s označení H2B. Kvalitativně někde uprostřed, ale jelikož jsou šestky pro mě téměř nepopsaný list, tak je to až až a těším se na další tréninky. Měl bych tady hrát smečaře. První úkol od trenéra: zlepšit příjem. Přeci jen beachové nizoučké příjmy před sebe nejsou ty pravé ořechové (šestkové). Se svým buddym pak chodím jednou týdně na florbal. Slovo florbal v norštině neexistuje. Florbal se tu hraje pod názvem innenbandy.

Poslední zmínku bych měl pro milovníky sauny. V každé šatně sportovních center Gloshaugen i Dragvoll je k dispozici sauna zdarma. Milovníci saunění by si tak jistě přišli na své :-)

Tím jsem asi vyčerpal dnešní sportovní okénko. Takže sportu zdar!

Výlet do Åsenu

Sobota byla věnována výletu do městečka Åsen. Je to asi 50 km severovýchodně od Trondheimu a kolem městečka je spousta jezer. Na místo jsem dopravil vlakem, jehož cesta vedla těsně kolem pobřeží fjordu. To byl také jeden z důvodů, proč jsem jel zrovna do Åsenu. Chtěl jsem vidět zblízka fjord. Trondheimsfjorden nevypadá sice tak krásně jako jiné fjordy z turistických průvodců, kdy se nad vodou tyčí svislá vysoká skála, ale i tak to byl pěkný pohled.

V Åsenu jsem měl v plánu udělat kolečko kolem místního, celkem velkého jezera Hamartvatnet. Pěkná cesta však skončila někde napůl cesty u jisté farmy a kolem už jen lesy. Žádná lesní pěšina vidět nebyla, tak jsem se vrátil tou samou cestou zpět. I tak putování zabralo 4 hodiny a na okolní lesy, skály a vodu byla moc pěkná podívaná.

Technické okénko

Tento článek je věnován z velké části kolegům z Fakulty stavební v Praze, ale v druhém a třetím článku najdou něco zajímavého i běžní smrtelníci :-)

Obrovská zkušební bedna v laboratoři

Dnes jsem se dostal k tomu, abych udělal nějaký snímek železniční laboratoře na NTNU. Hlavním prvkem železniční laboratoře je zkušební box. Rozměry má 3 x 2 x cca 1,2 m. Nyní je v něm složen zkušební vzorek jednoho z doktorandů. Doktorand - lépe asi říct - pan doktorand je asi 50letý pán a náplní jeho PhD práce je zkoušení různých hornin, které se mohou použít pro štěrk do kolejového lože. Sestava v bedně má simulovat tratě, po kterých se vozí železná ruda.
Pro každý typ horniny provede 4 cyklické zatěžovací testy, každý test má 1 000 000 cyklů. Před celým zkoušením se kamenivo proměří v triaxiálním přístroji, určí se jeho křivka znitosti a pak se začne zkoušet. Po každém testu se štěrk "načechrá" podbíječkou, aby se zrna otočila a dosedala na sebe jinou kontaktní plochou. Cykluje se zatížením 25 tun na nápravu s frekvencí 5 Hz. V obyčejných tratích je nejvyšší povolené zatížení 22,5 tun, na tratích pro železnou rudu až 32 tun. Takže doktorand zvolil něco mezi. Po 4 testech se použité kamenivo opět proměří triaxiálním přístrojem a stanoví se nová křivka zrnitosti. Výsledky se porovnají se stavem kameniva před zatěžováním.

Tloušťka kolejového lože pod úložnou plochou pražce je 35 cm, frakce kolejového lože je 32 / 63 (tedy jako u nás), ale pro konstrukční vrstvu se používá štěrk frakce cca 25 / 125 v tloušťce 70 cm. Ale to teď nevím, zda je to jen pro trati s železnou rudou nebo i pro běžné trati. Ale docela zvláštní, v ČR to děláme vlastně opačně, co se frakce týče. Upevnění v tomto modelu je Pandrol Fastclip, pražec betonový a tvar kolejnice nevím.

Podle zmíněného doktoranda má model jednu velkou nevýhodu a to, že není vystaven klimatickým podmínkám jako simulovaná trať. A to může být podstatný rozdíl - suchý štěrk v laboratoři a vlhký, zmrzlý štěrk v trati. Sám ještě jeví, jak to bude řešit a jak to zohlední. Výsledkem PhD práce by mělo být konstatování jaká hornina se hodí nejvíce pro štěrkové lože do zmíněných tratí.

Nakonec nutno podotknout, že laboratoře nepatří ani tak NTNU, jako společnosti SINTEF. SINTEF je největší nezávislá výzkumná organizace ve Skandinávii. Ale s NTNU mají velmi velmi velmi úzkou spolupráci.

Bezdrátový Trondheim

Podstatná část Trodheimu je pokryta wifi signálem, takže pokud vlastníte například internetový účet na NTNU a samozřejmě notebook nebo nějaké podobné zařízení chytající wifi, můžete surfovat v podstatě kdekoli. Moc toho nevyužívám, ale přeci jen občas něco někde člověk by rád zjistil, tak tohle je příjemný pomoc. Trošku v kontrastu s touto moderní vychytávkou je množství účtů a různých karet, které jsem již obdržel. Studentská karta, karta pro vstup na sportoviště, karta do prádelny, účet do informačního systému o předmětech, účet norského rezidenčního úřadu, účet na internet, účet do systém ubytování, uffffff. Toť snad vše. Nejde na rozum, proč hlavně ty karty nejdou udělat "all in 1". Kdo ví... :-)

Sklápěcí most

Technickou zprávu zakončím videem sklápěcího mostu. Jedná se o železniční most nad kanálem spojujícím zátoku, kde parkují různé lodě a jachty, a fjord. Možná to bude nuda, ale já takový most nikdy neviděl :-D

Guláš informací z Trondheimu

Nevěděl jsem a dosud nevím, jak tento článek nazvat. Neváže se k žádné jedné akci, jednomu místu nebo tak. Napsal jsem sem od každého trochu, takže prostě takový guláš informací :-)

První víkend v Norsku
První sobotu a neděli jsem věnoval šmejdění po okolí a po městě. V sobotu jsem vyrazil do přírody, do lesů kolem čtvrti Dragvoll. Dragvoll je mimochodem jeden z dalších kampusů NTNU. Příroda je tu velmi podobná jako v Čechách. Stejné stromy (smrky, břízy, javory, borovice), právě dozrávají maliny a borůvky a všechno je zatím zelené. Turistické cesty jsou značeny, ale nikterak podrobně. Vždy jen rozcestník s šipkami k nejbližšímu cíli a vzdálenost k němu. U některých rozcestí, ale tyto ukazatelé chybí, tak je to trošku tipovačka. Naštěstí mám mapu :-) Podél většiny stezek byly lampy, což za prvé potvrzuje známý fakt, že je tu populární běžkovat. A jelikož se běžkuje v zimě a to tady je tak od 14 hod už zase tma, tak je potřeba si na to přisvítit. Za druhé to osvětlení bylo takové znamení, že cesta patří k těm hlavním a že bych po ní měl jít. Jako bonbónek celého výletu jsem viděl sobí rodinku. Teda doufám, že to byli sobi, ale na jeleny se mi to zdálo velké. Bohužel než jsem si je stačil vyfotit, zmizeli opět v houští.

Neděle patřila další obhlídce města, takže úplně na druhou stranu než v sobotu. Šel jsem se podívat do přístavu ve fjordu. Fjord nemá zapeklitý název - jmenuje se Trondheimsfjord :-) Chtěl také vyzkoušet, jestli je voda opravdu slaná a jak asi může být studená. Najít místo, kde by si člověk mohl sáhnout na vodu, bylo ale v přístavu docela těžké. Nakonec se povedlo a - voda je slaná a studená. Jinak neděle je den, kdy je téměř vše v Trondheimu zavřené. Lidé jsou tedy asi doma nebo... na fotbale. Večer se hrál zápas Rosenborg Trondheim - Viking Stavanger. Všude kolem stadionu a v okolí byla poházená kola, protože už je nebylo kam oficiálně odložit. Ve svém prvním článku jsem odhadoval kapacitu stadionu na 10 tisíc. Byla to velká chyba, protože do stánku se vejde až 22 tisíc lidí a proti Stavangeru bylo tak cca 15 tisíc. Rohem stadionu se dá vidět, tak na polovinu hřiště, tak jsem se chvíli díval. Atmosféra v hledišti je velmi dobrá, domácí fans celou prospvěvovali. Fotbal je tu opravdu populární. Výsledek 1:1 ani nemusí tolik mrzet. 7 kole do konce je Rosenborg první a má náskok 7 bodů. Ještě v této sezóně neprohrál.

Nakupování

Z této oblasti znám v Norsku nejlépe supermarkety. Kromě Coopu tu není žádný jako máme v ČR. V místní nabídce je Bunnpris, REMA 1000, ICA a již zmíněný Coop. Za to jich tu je fakt hodně. V centru je nějaký supermarket v každé druhé ulici. Ceny za potraviny jsou tu dražší než u nás, ale záleží na zboží. Salámy, sýry, maso, pivo, polévky - vše je aspoň 2x až 3x dražší. Ceny se tu dají zmírnit tím, že koupíte levnou značku patřící tomu danému obchodu (Bunnpris má svou značku First Price) anebo koupíte zboží v akci. Pak jsou ceny srovnatelné s ČR. Kapitola sama o sobě je chleba. Ten je něco mezi naším chlebem a toastovým chlebem. Možná spíš jako velká celozrnná bageta. Chlebů je celý regál, každý je zabalen do papírového sáčku a pojmenován. Ceny jsou od 6 NOK po cca 30 NOK. Zatím jsem měl ten za 6 NOK a za 13 NOK. Rozdíl? Těžko říct. Řekl bych, že to bude něco na způsob žebříčku: lůzr chleba, standard chleba, celozrnný chleba, bio celozrnný chleba. Zajímavé je i placení kartou. To je tedy úplně, ale úplně běžná záležitost. I kdybyste kupovali jen čokoládovou tyčinku, tak není problém to vzít kartou. Kartu ani nedáváte z ruky. Sami ji dáte do "mašinky", zadáte PIN a hned je to hotové. Velmi jednoduché. Zahraniční kartu tu akceptují v pohodě kromě Bunnpris. Škoda, Bunnpris mám zrovna u koleje :-(

Česko z norského pohledu
Co se tady bavím s lidmi z katedry, tak snad už každý někdy byl v Česku. Dokonce téměř stoprocentní úspěšnost vědění, že již není Československo, ale jen Česká republika. Bylo jen jedno malé zaváhání, ale dotyčný se hned sám opravil, takže v pořádku - černý puntík se nepočítá :-)) Největší vzpomínky mají hlavně na památky, na městskou dopravu, kterou považují za skvělou, přehlednou a nevadí jim přeplněnost, protože chválí fakt, že ji využíváme dosyta. A v neposlední řadě vzpomínají na to, jak máme levné pivo. Někteří vzpomínali, že pivo stálo 4 Kč, tj. asi 1 NOK, a tomu se pak docela dlouho smáli. Zároveň dopředu omlouvali své občany - zvlášť mladších ročníku - že když přijedou do cizí země, tak jsou většinou k neudržení ohledně alkoholu.

Zataženo, jen občas neprší
Poslední odstavec věnuju počasí, které se od mého příjezdu docela změnilo. Může být přes den tak 12 C, což by nevadilo, ale téměř bez ustání prší. Neprší žádné provazy vody, ale tak nějak konstantně prší. Ale tak není divu, září by měl být nejdeštivější měsíc v roce. Hned po něm je říjen. Dobrá volba pobytu :-) V listopadu pak má přijít další chuťovka a to velmi krátký den. Slunce tu zřejmě jen tak lehce a nesměle vykoukne kolem poledne a pak zase zapadne. Už se "těším"!
Fotky moc nové nejsou, ale pro připomenutí zde nechávám odkaz na své Rajče, kde snad budou nějaké další přibývat.

Hat det bra :-)

Seznamování s kolejí a univerzitou

Čtvrtek a pátek jsem strávil zejména zabydlováním se na koleji a vyřizování formalit ve škole. Všechno probíhá docela hladce. Většina lidí umí velmi dobře anglicky, menšina aspoň něco anglicky, takže komunikace je bez problémů. Navíc hodně norských slov je podobných slovům v angličtině nebo němčině, takže se dá rychle odhadnout jejich význam. Na ostatní slova už pomůže jen slovník :-)

Koleje Steinan

Polštáře do Ikei Vám přivezly České dráhy

Pokoj na koleji je sice hezký, útulný, ale bohužel zde nebyla žádná peřina, ani polštář. Že nebylo k dispozici povlečení a prostěradlo mě ani nepřekvapilo, ale absence polštáře a peřiny ano. Takže čtvrteční podvečerní program byl jasný - Ikea výlet. Obchoďák je umístěný na kraji města, ale bohužel na tom opačném, než je kolej. S BUSy ještě nejsem příliš kamarád (a nevím, jestli kvůli ceně někdy budu), kolo ještě nemám, takže jsem šel pěšky. Jedna cesta cca na 1,5 hod. Ikea normální, stejná jako v ČR. Než jsem se ale zorientoval, tak to trošku trvalo. Nicméně jsem našel, co jsem potřeboval, přihodil i nějaké věci do kuchyně a pak zase - tentokrát noční - cesta zpátky. Ve čtvrt na 11 jsem byl doma jako na koni.
Již jsem poznal svou první spolubydlící. Je to slečna Helle z Norska (z města Tromso, které je ještě severněji než Trondheim). Studuje druhý ročník NTNU obdobu našeho FELu (elektrotechnika). Další spolubydlící bude zřejmě také dívka, ale má přijet až příští týden. Pěkně na pohodu do 4. týdne školy :-))

Koleje Steinan, ve kterých jsem ubytován, jsou zřejmě jedny z menších. Soudě např. podle toho, že nemají menzu a další sociální zařízení jako ostatní studentské vesničky, které jsou ve městě.

Fakultní areál Gløshaugen
Faculty of Science Engineering and Technology sídlí v technickém kampusu Gløshaugen. Na všechno je tady spoustu účtů - PIN ke studentské kartě, účet na internet, účet do studijního systému, účet do systému ubytování. Kdo si to má vše pamatovat? Ale všechno zařizování proběhlo hladce. Možná jen problémy se vstupem na naší katedru. Všechny dveře jsou na karty a zatím se ta moje k otevírání dveří moc nemá. To se ale jistě spraví.
Včera, v pátek, jsem byl umístěn do kanceláře, kterou mám sám pro sebe, ale musí se do ní přes jinou kancelář. Je rohová a má v podstatě prosklené stěny. Moc pěkné.
Ráno jsem byl proveden laboratořemi divize Road and Transport. Je to několik velkých místností ve 3 patrech. Spousta laboratoří je pro silniční stavby. Zkoušejí tu různé asfalty, asfaltové směsi a mají k tomu také potřebné přístroje, kterých je opravdu hodně. Jedna hala je tu naštěstí také věnována železnicím. Teď to bude asi spíš pro kolegy z FSv, ale mají tu také zkušební box jako my na FSv. Jenže je mnohonásobně větší. Právě je tam složený model, který obsahuje 3 celé betonové pražce. Na něm pracuje jeden doktorand, který má za úkol vyzkoumat, jaký druh kamene (horniny) se nejlépe hodí pro kolejové lože do tratí, po kterých se vozí železná ruda ze Švédska do norských přístavů. Model je zatěžován cyklickým namáháním (má odpovídat 10 letům provozu) velkým ocelovým nosníkem, který modeluje nápravu. Okolní chodby jsou tak plné různého druhu kameniva, které je zkoušeno. Lépe by vše vystihla fotografie, ale při "quick laboratory tour" jsem neměl vůbec čas ji udělat. Příští týden to ale napravím a dodám :-)
Troška zklamání byla odpoledne, kdy jsem měl v plánu se "vetřít" na trénink místního volejbalového oddílu, ale ten se asi vůbec nekonal. Nakonec jsem ve sportovním zařízení přeci jen potkal nějakého člověka od volejbalu a ten mě pozval ve středu na jiný trénink. Když jsem mu však říkal, že hraju beachvolejbal, tak zdůraznil, že tady se hraje šestkový volejbal a netvářil se buhvíjak nadšeně. Uvidíme...
Několik fotek je připojeno k článku dole, více fotek je na mém "Rajčeti".

První zážitky z Trondheimu

Středa 8. září byla dnem D, kdy jsem odletěl na Erasmus pobyt do norského Trondheimu. Na necelých 5 měsíců bych se měl stát studentem NTNU - Norwegian University of Science and Technology. Přesněji bych se jako doktorand měl stát součástí Faculty of Engineering Science and Technology, Department of Civil and Transport Engineering, Research group: Road and Transport Engineering.

Trondheim leží v kraji Trøndelag na západní pobřeží Norska u Trondheimsfjordu. Město má asi 150 tisíc obyvatel. Polohu města asi nejlépe přiblíží mapa.

Trondheimské letiště Værnes je vzdáleno asi 20 km od centra města. Z letiště do města jezdí každých 15 minut autobus nebo lze jet vlakem. Mě na letišti vyzvedl profesor z NTNU a odvezl až na kolej. Kolej, kde bydlím, leží v okrajové části Trondheimu, ve čtvrti Steinan. Podle čtvrti se koleje i jmenují. Kolej se zdá docela nová a je to komplex velkého dlouhého 4 podlažního domu a menších domečků okolo. Celkově asi pro 500 studentů. "Můj byt" má 3 pokojíky, který má každý student sám pro sebe a pak společná kuchyň, koupelna a záchod. Kdo jsou mí spolubydlící nevím, neboť se ještě neukázali :-)

Večer jsem se vydal na krátkou obhlídku směrem centrum. Hodně se zde jezdí na kole, jsou tu všude samé cyklostezky. Městská doprava tu sice je a autobus jezdí od kolejí až na univerzitu, ale moc lidí jsem v něm neviděl. Ona taky "tramvajenka" stojí 740 NOK na 60 dní. Jelikož 1 NOK = 3,15 Kč, tak je to docela na pováženou, jak se tady přepravovat. I když město není velké, tak jsem do úplného centra nedošel. Poslední moje zastávka byla u fotbalového stadionu Lerkendal, kde hraje zápasy místní Rosenborg Trondheim. Stadion tipuju tak pro 10 tisíc diváku, nikterak velký.